Historie chovu boxerů a nebo chov. stanice?

   Někdy v šedesátých letech táta sehnal štěně boxera, žíhaného. Asi ho vyměnil za hodiny výuky hry na housle. Bohužel, jako štěně zemřelo na tzv. psinku    po zákroku "kupírování uší".  Nevěděl jsem proč, ale vždycky chtěl psa boxera a tahle posedlost přešla i na mě. Tenkrát byl boxer jen vzácně k vidění, ale později, když už jsem se o boxery více zajímal jsem zjistil, co bylo na Svitavsku chovatelů tohoto plemene. Dokonce můj kamarád někde objevil, že za války žila    ve Svitavách něm. rodina a měli chov. stanici s něm. boxery, se kterou pokračovali  i po odsunu do Německa.

     V 83 jsem si pořídil  svého boxera, psa Sheriffa z nejmenované chov. stanice.Milý, energický a společenský pes. Nesnesl být sám, když jsme ho nechali doma v bytovce, tak roztrhal záclony, aby viděl do ulice, přetrhnul koberec, okousal dveře a kde sehnal tolik moče byla jedna velká záhada každého dne. Byl papírový. Na moji první výstavě boxerů v ... jsem panu Josefovi musel ukázat PP, aby mně uvěřil, že se jedná o boxera německého. Sheriff byl kamarád, který doplatil na svoji nezkrotnou energii. V 90. jsem si pořídil pro změnu boxerku Sáru,  potomka jakési větve původně pocházející snad od nějakého  jezera. Zde bych mohl popsat, samozřejmě humorně, i chovatelské začátky. Ale asi bych se dostal do konfliktu s ochranáři a s některými veterináři.     A jsme u toho. Boxerů nebylo až tolik, aby s nimi měli veterinární lékaři zkušenosti. Alespoň ne  v malých městech. V 98 roce odešla Sára, matka od 7 odchovaných štěňat, tzv. boxerů nečistých. Začátky byly podivné, ale poučné.

 V roce 1998 jsme si koupili fenu Ailu z Kampy a tím to všechno začalo.  Boxermánie. Krmení, krytí, štěňata, výstavy, dovolený na cvičákách, konec normálním dovoleným a řeči jen o psech...